„Už jako malé holky jsme tam jezdívaly
s rodiči na výlety, venku hrála hudba, my
děti jsme se houpaly na houpačkách
a naši si i zatančili při dechovce. To bylo
tak kolem roku 1960.“
„Bývali jsme ubytovaní v Pražské čtvrti
a vždy, když jsme šli okolo, tak bylo slyšet,
jak se tam vyhrává a byly vidět davy lidí,
jak se tam scházejí. Moji rodiče tam
chodívali tancovat a vždycky vzpomínali,
jak to tam bylo fajn.“
„Dole se nádherně sedělo u džbánku
s vínem, nahoře hrála cimbálovka, lidé tančili
až se houpal strop. Domů jsme vždy táhli až
za kuropění i s našimi pány profesory,
nádherná léta, začátek sedmdesátých.“
„Moc vzpomínek na sklípek, ve kterém
obsluhoval František. Vždy milý a usměvavý.
Chodila jsem se tam odreagovat po práci.
V lázních na kafe a poslechnout písničky, které
pouštěl číšník. Zazpívat, když byla partie a pak
domů za povinnostma. Někdy i na tanečky,
když nás pacienty pozvali. To byl nejlepší
podnik v Luhačovicích. Všichni říkají, že ta
Slovácká búda chybí. Byly to krásné časy.“